Já, vojvoda druhdy mocný a cituprostý panovník
Říi svoji rekům mladím jsem ji dávno přenechal
Na svůj lesní hrádek skromný, jen v temném hvozdu dobře skryt
Na vejminek zaslouený honem rychle pospíchal
Míru splaceného krví prolitou chtíc uívati
Klidu v dui, řádu v mysli bez vojenství rozvíjeti
Nahánění elem divých, pojímání panen krotkých
Turnajůch s tupými dřevci, mnohých her v kostky a v karty
I sportůch druhých velikých podobně tak ulechtilých
Pěstovati ku radosti i pro zdraví svého dosti
Hodokvasům bezbřehým nestřídmě se oddávati
Z rohu stálé hojnosti ku smrti se opíjeti
Vak mi míru věčného není zcela dopřáno
Sejíti stářím poklidným není jetě souzeno
Červ pochybnosti pilný skrytě práci svou provádí
V hlavě mojí hlas podivný podivnou řeč podivně dí
"Pane můj druhdy mocný, u dlouze pouze sní
Promni svůj zrak zkalený, ať krutou pravdu zří
Vdyť jetě dnové tví vůbec nejsou sečtení
Vdyť jetě tělo tvé není zcela scvrknuté
Vdyť jetě pae tvá mocně mečem vládnout zná
Vak nicota nicotná zaiva tě poírá"