Krajina vskutku idylická kol mne se vude prostírá
Já pán její samojediný jejích písní dosyta si uívám
Klokotání bystřin, zpěv skřivanův
Skřehotání ropunice, řev hejkalův
umění listoví, tokání tetřeví
Vzlyk právě przněných vilných vil pralesních
A sluchem mým jest nejvíce ceněna
Mrazivá píseň vlčího plemena
Vak poitek můj znalecký stále více rozvrací
Kterak hosti nezvaní do mysli se navrací
Ozvěn shluk prapodivný tuze disharmonický
Neustále sílící, klid v nitru mém ničící
"Pane můj druhdy mocný, u dlouze pouze sní
Promni svůj zrak zkalený, ať krutou pravdu zří
Vdyť jetě dnové tví vůbec nejsou sečtení
Vdyť jetě tělo tvé není zcela scvrknuté
Vdyť jetě pae tvá mocně mečem vládnout zná
Vak nicota nicotná zaiva tě poírá"