(Ze ivota)
Já s plným břichem used k pergamenu
a pyskem mastným ehnal brk
hotov se cítil napsati poému
tu áhou se ozval překrmený krk.
Takovou báseň co dá se zhudebniti
co slovo - perla, notu za notou
čas ubíhá, mně trhají se niti
a stránka bílá furt zeje prázdnotou.
Trávení mocné mě zvalo ku setmění
volání stolice, je nelze odmítnout
ve stejné chvíli co přilo uvolnění
verů se spustil mohutný proud.
Písničku blbou jako kanálie
hladový tulák překrásně ji pěl
po splavné umpě fantasie
umělec o hladu tvořiti by měl.