Krajina vskutku idylická kol mne se všude prostírá
Já pán její samojediný jejích písní dosyta si užívám


Klokotání bystřin, zpěv skřivanův
Skřehotání ropušnice, řev hejkalův
Šumění listoví, tokání tetřeví
Vzlyk právě przněných vilných vil pralesních

A sluchem mým jest nejvíce ceněna
Mrazivá píseň vlčího plemena

Však požitek můj znalecký stále více rozvrací
Kterak hosti nezvaní do mysli se navrací
Ozvěn shluk prapodivný tuze disharmonický
Neustále sílící, klid v nitru mém ničící

"Pane můj druhdy mocný, už dlouze pouze sníš
Promni svůj zrak zkalený, ať krutou pravdu zříš

Vždyť ještě dnové tví vůbec nejsou sečtení
Vždyť ještě tělo tvé není zcela scvrknuté
Vždyť ještě paže tvá mocně mečem vládnout zná
Však nicota nicotná zaživa tě požírá"

Комментарии