Okamik pouhý prchlivý na hlavu naráz ve staví
Mlinu vichr rozvíří, mne vzbudí ze snůch slazených
Závoje edé rozcáří, ji zřím v barvách satuřených
Ten nápěv není falený, - sloen byl ze slov pravdivých
"Pane můj druhdy mocný, u dlouze pouze snils
Promnuls svůj zrak zkalený a krutou pravdu zřels
Vdyť jetě dnové tví vůbec nejsou sečtení
Vdyť jetě tělo tvé není zcela scvrknuté
Vdyť jetě pae tvá mocně mečem vládnout zná
Vak nicota nicotná skorem by tě porala"
Jeden zvuk v té pestré kále chybí pořád neustále
Postrádání jeho skrytě rve mou mysl dál a dále
Tu jest, po čem tak lačná - lítá vřava válečná
Trylkování polniční, lomození bitevní
Poraněných kvílení, jejich kostích praskání
To jsouc tóny uím mým nejliběji znějící
Ku jich vyslyení potřeba válčení
Dalího kojení po krvi íznění